Hanácký pohár
O víkendu těsně před Velikonocemi se konal Hanácký pohár. V sobotu, kdy běhali chrti bylo nádherné počasí a my se neuvěřitelně těšili na neděli- to byli na pořadu dne všichni ostatní "nechrti".
Hnedle zrána jsem při své inteligenci vzbudila Janu s dotazem, zda se běhá- v Ostravě totiž celou noc poctivě pršelo..asi mě chuděra musela v tu chvíli proklít ( já jsem se přefackovala hned po zavěšení) a tímto se jí ještě jednou omlouvám..
No v Radslavicích nepršelo, takže jsme vyrazili ve složení: já, Honzík, Otinka a Evelínka.
Po dálnici se jelo skvěle až do chvíle, kdy nás překvapilo auto v protisměru- starý trabant s ještě starším řidičem očividně zabloudili..:-) . My jsme tedy poctivě upozornili dálniční policii a bez dalších příhod dojeli až do místa určení.
Sešli jsme se opět se všemi známými, krásně jsme si pokecali, pojedli v občerstvení všeobecně oblíbené párky v rohlíku a pozděli i opékanou klobásku (také perníčky od Janiny babičky velice potěšily), zkoukli ostatní běžce a už jsme byli na řadě s prvním během.
Trať byla krásná, 800 metrů dlouhá a pro pejsky náročná- prostě paráda. Start byl na písečné cestě, následován seskokem na dráhu u kterého si Evelínka ve své "velikosti" hodila i salto a tím ztratila rychlost a nakonec i Týnku.
No v prvním běhu to prostě Evelínce nevyšlo tak, jak by si sama jistě představovala. Po doběhnutí prvních běhů a velice krátké přestávce následovalo druhé kolo. To už začlo být počasí pošmournější a všichni doufali, že nezačne pršet.
My jsme byli až téměř na konci druhého kola, tak jsme se mezitím věnovali povídání s kamarády a sledování druhého kola běhů.
Od poloviny druhého kola někteří pomáhali při startování, nejprve Jana od Dara, potom malý klučina a nakonec i já, to už jsem se ale vybavila bundou- na dráze bylo opravdu velmi větrno, pořadatelé a obsluha navijáku mají můj obdiv, že tam vydrželi tak dlouho.
Každopádně druhé běhy se stihly jen tak tak, poslední běh závodu a jedna licence byly odběhnuty už za mírného deště, který se spustil naplno při vyhlašování výsledků a předávání cen.
Díky skvělé pomoci pořadatelů a jejich kamarádů a rodinných příslušníků se na vyhlašování nečekalo dlouho.
Protože v té době pršelo už vydatně, Jana zkrátila předávání na minimum, což jistě všichni ocenili. Ceny sponzorů byly velmi pěkné, pro celkové výherce závodu dokonce velmi hodnotné a krásný dort Janiny babičky byl již jen třešničkou na konec.
Protože jsme vezli kamarádky Lucku a Janu s jejich pejsky na nádraží do Prosenic na vlak, spěchali jsme s odjezdem, přitom jsme samozřejmě zjistili, že Murphyho zákony fungují vždy a nejinak tomu bylo tentokrát.
U předávání jsme všichni včetně psů krásně zmokli, takže ze dvou mokrých ridgebacků a dvou mokrých krysaříků šel smrádek naprosto neuvěřitelný.
Zatímco jsme se hnali směr nádraží a zoufale si užívali smrádku, venku začalo opět svítit sluníčko...a auto jsme pak větrali ještě druhý den..:-)
Přesto bych neváhala a na takto skvělý závod bych okamžitě jela znovu.
Nevím jak přesně to v této chvíli chodí u jiných pořadatelů závodů v coursingu ( loni jsme neměli zrovna dobré zkušenosti) , ale u Českého psa si velice cením perfektního a profesionálního přístupu ke všem závodníkům- a je jedno zda je to chrt, pes s pp, nebo oříšek...všichni jsou bráni stejně- a tak to má být.
Týnka získala první místo ve své kategorii ( krysaříci, šarpej) dostala krásnou, ručně vyráběnou medaili a další ceny a ač se neumístila v absolutních vítězích pro mě bylo nejhodnotnější na celém dni setkání se stejně "postiženými" přáteli, vyběhaní a šťastní psi a krásně strávený den venku- v přírodě.